Koupě bytu = boj proti inflaci

V mé praxi se setkávám s různými typy klientů, které však spojuje jedna věc. Nemovitost. Jsou klienti, kteří shánějí nájemní bydlení, pak klienti, kteří kupují své první vlastní a jediné bydlení, a klienti, kteří bydlí nejen ve vlastní nemovitosti, ale mají nemovitostí více, které pronajímají.

V současné době, kdy za sebou máme již téměř rok a půl „s Covidem“, začíná relativně rychlý nárůst inflace. Především výrobní firmy, které byly kvůli Covidu úplně zavřené, nebo musely snížit svou produkci, v současné době nestíhají uspokojit poptávku. Čekací lhůty na velké množství výrobků a služeb pro koncové klienty jsou čím dál delší. A protože základní zákonitost trhu říká „čeho je málo, to je vzácné“, roste cena tohoto zboží. Možná jste již sami zaznamenali nedostatek skladových zásob jak základních materiálů, tak i některých výrobků (nábytek, elektronika, pohonných hmot, apod.). Nárůst cen se dotýká naprosto každého z nás, protože se rapidně zdražují i naprosto základní věci jako jsou potraviny. Vydržet celý život s jedním nábytkem a neutrácet za elektroniku, apod. možná zvládnete, ale přestat jíst prostě nelze. Jak tedy zabránit cenovému propadu mezi příjmem a zvyšujícím se cenám za zboží a služby, když platové podmínky rostou mnohem pomaleji, než zmíněná inflace?

No, zde je samozřejmě každá rada drahá, protože každý z nás se nachází v jiné fázi života. Někdo má po studiích a začíná pracovat ve svém prvním zaměstnání. Někdo má již závazky v podobě hypotéky a dětí. Jiní třeba závazky nemají, ale jsou na konci svého produktivního (pracovního) života. Každý z nás má výchozí podmínky jiné, a proto má rada samozřejmě nemůže být aplikovatelná univerzálně na všechny situace a všechny lidi. Nicméně velká část populace může zamezit, či spíše výrazně zbrzdit, negativní ekonomické dopady způsobené zdražováním všeho kolem nás. Úplně nejhorší varianta je nejen nešetřit, ale i šetřit „pod polštář“. Dnes si v průměrném fast foodu, či průměrné restauraci, koupíte nějakou základní kávu v průměru za 55,- Kč. Za dalších deset let se možná budete moci za 55,- Kč tak maximálně „vyčůrat“ na veřejných záchodcích a kafe si za stejnou cenu nekoupíte ani „v dolní cenové“. A protože příjmy nerostou stejně rychle jako ceny všeho okolo, ideálním řešením je investovat do něčeho, co samo (jen z hlediska času) roste na hodnotě. Mířím tím samozřejmě k nemovitostem. Nemovitosti jsou neustále rostoucí komoditou. Pokud koupíte nemovitost za vlastní finanční prostředky a pronajmete ji, bude vám nejen nabývat na hodnotě, ale budete schopni z ní mít i pravidelný měsíční výnos (pasivní příjem). Nenechte se však mýlit, že tímto způsobem mohou rostoucí inflaci zbrzdit jen ti, kteří mají vlastní finanční prostředky. Jste-li v produktivním věku a nemáte-li těsně před důchodem, tak i když možná máte své bydlení vyřešené, doporučuji využít doby, kdy jste pro banky ještě bonitním zákazníkem. Bonitním z hlediska věku, příjmů, apod. I přes to, že se zadlužíte, budete s koupí nemovitosti rok od roku více a více v plusu. Hypoteční úvěr vám bude splácet nájemník a nemovitost vám cenově poroste v čase. Pokud jste například již dost zaúvěrovaní a sami o sobě nemáte pro banku dostatečnou bonitu, zkuste přizvat k pořízení nemovitosti někoho z rodiny, někoho, koho znáte a komu důvěřujete. Ponesete jen poloviční náklad, a byť budete vlastnit jen polovinu nemovitosti (tzn. i polovinu výnosu), tak lepší něco, než nic. Dnes již nikdo nemůže spoléhat na důchodový systém a na to, že se o něj stát na stáří postará. Proto je více než dobré v produktivním věku nejen splatit vlastní bydlení, ale zároveň si opatřit druhou nemovitost, jejíž hodnota poroste v čase. Vždy, když bude potřeba, ji následně můžete prodat se ziskem, nebo z ní mít prostě pravidelný příjem (důchod), abyste v důchodovém věku neživořili a neřešili, že třeba svým vnoučatům nemůžete koupit ani čokoládu, protože výše vašeho důchodu odpovídá času, kdy čokoláda stála o 200% méně.