Dítě vlastníkem nemovitosti

Nezletilá osoba může nemovitost vlastnit. Nicméně, protože není dítě plnoleté, musí za něj právní úkony dělat osoba, která zletilá je.

Dítě může, stejně jako jakýkoli dospělá osoba, nabýt nemovitost darem, či například dědictvím. Pro nakládání s nemovitostí však musí být stanovena zletilá osoba, která může dělat závazná právní rozhodnutí. Zpravidla je takovou osobou buď rodič, nebo opatrovník. Ať už rodič, nebo stanovený opatrovník, ze zákona je dáno, že musí s majetkem dítěte zacházet jako řádný hospodář a vždy ve prospěch dítěte.

Nezletilá osoba tedy nejen může nemovitost vlastnit a v rámci vlastnického práva může nemovitost jak prodat, tak i realizovat její pronájem.

Stejně jako při prodeji, i u pronájmu je zapotřebí účast opatrovníka nezletilého vlastníka nemovitosti. Bývá jím někdo z rodiny, zpravidla nejbližší příbuzní – druhý z rodičů, prarodič, strýc/teta,… Právní úkony musí provádět vždy plnoletá osoba (opatrovník), která musí o schválení pronájmu požádat opatrovnický soud (stejně tak se musí o souhlas žádat i v případě prodeje). Zpravidla s nápadem/návrhem nemovitost pronajmout přijde právě opatrovník. Ten má výlučné právo a povinnost starat se o nezletilou osobu, tzn. živit ji, poskytnout jí bydlení, starat se o ni, atd. Často nezletilý vlastník nemovitosti musí začít bydlet v domácnosti opatrovníka. Tím pádem bývá nemovitost nezletilého dítěte prázdná/nevyužitá. Nabízí se tedy tři varianty. Nechat nemovitost prázdnou tak jak je, prodat ji, nebo pronajmout. Zaměříme-li se na třetí variantu, je zapotřebí poslat na opatrovnický soud žádost o souhlas s pronájmem dané nemovitosti. Žádost by měla obsahovat nejen přesně popsaný předmět pronájmu, ale také důvody tohoto návrhu. Těmi může být nedostatek financí na péči o nezletilého. Přece jen starost o dítě z provozního hlediska něco stojí. Nebo tím důvodem mohou být vysoké provozní náklady nemovitosti, které opatrovník nezvládá platit (má možnost bydlet levněji), a proto je vhodnější, aby spolu s nájemným hradil provozní náklady nájemník. Nebo chce opatrovník nezletilému jen přilepšit, či mu příjmy z pronájmu ukládat a našetřit mu nějaký obnos na okamžik, kdy dovrší zletilosti (na vstup do života, na studium, atd.). Ať už jsou důvody k pronájmu jakékoli, vždy (a to zdůrazňuji VŽDY!) je nutné, aby všechny příjmy byly využity pro potřeby nezletilého. A to v jakékoli podobě (strava, oblečení, studium, spoření,…).

V případě, kdy nezletilý není jediným vlastníkem nemovitosti (vlastní např. jen polovinu nemovitosti, či určitý podíl), je pronájem (případně i prodej) složitější ve smyslu souhlasu nejen opatrovnického soudu, ale též potřeby souhlasu spolupodílového vlastníka. A pokud je spolupodílový vlastník zároveň opatrovníkem, je nutné začlenit do celého procesu ještě i tzn. „kolizního opatrovníka“. Kolizního opatrovníka stanovuje opatrovnický soud a bývá jím zpravidla pověřená osoba ze správy sociálního zabezpečení. Kolizní opatrovník v danou chvíli přebírá v této záležitosti zodpovědnost za opatrovaného (nezletilého) a má zabezpečit jednání v jeho prospěch. Vždy musí dítě zastupovat zletilá nezainteresovaná osoba, což opatrovník, který je zároveň spoluvlastníkem nemovitosti, nesplňuje. Prvně je potřeba požádat opatrovnický soud o přidělení kolizního opatrovníka za účelem řešení navrhované záležitosti (pronájmu). Rovněž je třeba dodat opatrovnickému soudu i odhad aktuálního tržního nájemného (cena obvyklá za tržní pronájem v daném čase) a spolu s tím i nájemní smlouvu. Soudní řízení může být velmi rychlé, ale také se může táhnout. Nehledě na skutečnost, že soud může žadatele o souhlas s pronájmem vyzvat k doplnění chybějících informací/skutečností.

Vše je řešitelné, avšak k některým návrhovým situacím vede trošku delší cesta. I proto je důležité, a velmi to doporučuji, obrátit se na osobu, která má s výše uvedenými kroky a procesy zkušenosti.