Dítě jako pronajímatel

Vlastníkem nemovitosti se může stát nezletilá osoba. Nemovitost může být dítěti darována, avšak častějším důvodem nabytí nemovitosti bývá bohužel úmrtí příbuzného (nejčastěji rodiče). U nezletilého vlastníka nemovitosti fungují stejná pravidla jako u zletilé, avšak nesvéprávné osoby.

Nezletilá/nesvéprávná osoba tedy nejen může nemovitost vlastnit, ale v rámci vlastnického práva může s nemovitostí i nakládat. Ano, nakládání s nemovitostí není úplně jednoduché, ale stejně jako prodej, lze zrealizovat i její pronájem.

Stejně jako při prodeji, i u pronájmu je zapotřebí účast opatrovníka nezletilého vlastníka nemovitosti. Bývá jím někdo z rodiny, zpravidla nejbližší příbuzní – druhý z rodičů, prarodič, strýc/teta,… Právní úkony musí provádět vždy plnoletá osoba (opatrovník), která musí o schválení pronájmu požádat opatrovnický soud. Zpravidla s nápadem/návrhem nemovitost pronajmout přijde právě opatrovník. Ten má výlučné právo a povinnost starat se o nezletilou osobu, tzn. živit ji, poskytnout jí bydlení, starat se o ni, atd. Často nezletilý vlastník nemovitosti musí začít bydlet v domácnosti opatrovníka. Tím pádem bývá nemovitost nezletilého dítěte prázdná/nevyužitá. Nabízí se tedy tři varianty. Nechat nemovitost prázdnou tak jak je, prodat ji, nebo pronajmout. Zaměříme-li se na třetí variantu, je zapotřebí poslat na opatrovnický soud žádost o souhlas s pronájmem dané nemovitosti. Žádost by měla obsahovat nejen přesně popsaný předmět pronájmu, ale také důvody tohoto návrhu. Těmi může být nedostatek financí na péči o nezletilého. Přece jen starost o dítě z provozního hlediska něco stojí. Nebo tím důvodem mohou být vysoké provozní náklady nemovitosti, které opatrovník nezvládá platit (má možnost bydlet levněji), a proto je vhodnější, aby spolu s nájemným hradil provozní náklady nájemník. Nebo chce opatrovník nezletilému jen přilepšit, či mu příjmy z pronájmu ukládat a našetřit mu nějaký obnos na okamžik, kdy dovrší zletilosti (na vstup do života, na studium, atd.). Ať už jsou důvody k pronájmu jakékoli, vždy (a to zdůrazňuji VŽDY!) je nutné, aby všechny příjmy byly využity pro potřeby nezletilého. A to v jakékoli podobě (strava, oblečení, studium, spoření,…).

V případě, kdy nezletilý není jediným vlastníkem nemovitosti (vlastní např. jen polovinu nemovitosti, či určitý podíl), je pronájem (případně i prodej) složitější ve smyslu souhlasu nejen opatrovnického soudu, ale též potřeby souhlasu spolupodílového vlastníka. A pokud je spolupodílový vlastník zároveň opatrovníkem, je nutné začlenit do celého procesu ještě i tzn. „kolizního opatrovníka“. Kolizního opatrovníka stanovuje opatrovnický soud a bývá jím zpravidla pověřená osoba ze správy sociálního zabezpečení. Kolizní opatrovník v danou chvíli přebírá v této záležitosti zodpovědnost za opatrovaného (nezletilého) a má zabezpečit jednání v jeho prospěch. Vždy musí dítě zastupovat zletilá nezainteresovaná osoba, což opatrovník, který je zároveň spoluvlastníkem nemovitosti, nesplňuje. Prvně je potřeba požádat opatrovnický soud o přidělení kolizního opatrovníka za účelem řešení navrhované záležitosti (pronájmu). Rovněž je třeba dodat opatrovnickému soudu i odhad aktuálního tržního nájemného (cena obvyklá za tržní pronájem v daném čase) a spolu s tím i nájemní smlouvu. Soudní řízení může být velmi rychlé, ale také se může táhnout. Nehledě na skutečnost, že soud může žadatele o souhlas s pronájmem vyzvat k doplnění chybějících informací/skutečností.

Závěrem tohoto tématu bych ráda zmínila, že vše je řešitelné, avšak k některým návrhovým situacím vede trošku delší cesta. I proto je důležité, a velmi to doporučuji, obrátit se na osobu, která má s výše uvedenými počiny zkušenosti.