Neveřejný prodej tkví ve vyjednávání o prodeji, ceně a dalších podmínkách pouze s konkrétními zájemci o koupi. Neveřejný prodej se zpravidla uskutečňuje u specifických nemovitostí. Specifických v ohledu pravděpodobných potenciálních kupujících a i s ohledem na provoz, ke kterému je daná nemovitost určena. Na veřejně dostupných inzertních serverech většinou nenarazíte na např. benzinové pumpy, velká obchodní centra, průmyslové objekty, atd. A přesto mění čas od času své vlastníky.
Tyto typy nemovitostí se běžně veřejně neobchodují, neboť potenciálních kupujících je mnohem méně než u běžných bytů, domů, pozemků, a rovněž nabídková cena se stanovuje mnohem obtížněji. Finální prodejní cena se u těchto typů nemovitostí formuje postupným vyjednáváním a zpravidla není nikdy fixně daná. Zde více než kde jinde odráží prodejní cenu síla poptávky. Neveřejný prodej jako takový probíhá primárně přes přímé kontaktování investorů, tuzemských i zahraničních skupin/firem, atd. Vyjednávání jak o ceně, tak i o průběhu a podmínkách celého převodu bývají náročná a zdlouhavá. Častým výsledkem jednání nemusí být jen cena a termíny, ale třeba i nějaká protislužba. Potenciální kupující může podnikat v nějaké oblasti, ve které třeba prodávající bude poptávat pro své další jiné účely příslušnou službu, či zboží. Mohou se tak dohodnout na nižší prodejní ceně s tím, že kupující prodávajícímu následně v nějakém časovém horizontu dodá nějakou službu zdarma, nebo dodá potřebné zboží jen za marži. Popřípadě může být dohodou i určité procento z výnosu z provozování činnosti v prodávaném objektu. Jak je to však u běžně obchodovaných nemovitostí?
Byty, domy a standardně velké pozemky mají mnohem větší skupinu potenciálních kupujících. Tento typ nemovitostí kupují i „neinvestorsky“ orientovaní kupující (běžní lidé pro svou vlastní bytovou potřebu). Nebo malí investoři ve smyslu vlastnictví jedné nemovitosti na pronájem (do budoucna pro děti, nebo jako zajištění pasivního příjmu v důchodu). Jedná-li se o běžné nemovitosti, neveřejný prodej „hraje do karet“ spíše kupujícímu. Pokud se nemovitost nenabídne veřejně a není snaha o získání co největšího počtu zájemců, prodávající zpravidla nedosáhne nejvyšší možné ceny. Typickými převody tohoto typu jsou prodeje mezi sousedy bez toho, aniž by se makléř/prodávající nepokusil nabídnout odkup nemovitosti i širšímu okruhu lidí. Přece jen je prodejní cena odrazem nabídky a poptávky, a pokud není umožněno nemovitosti, aby byla na odiv co nejširšímu okruhu potenciálních zájemců o koupi, osloví se zpravidla jen malá část těch, kteří jsou ochotni nemovitost koupit. Ale co ti ostatní, kteří se o možnosti odkupu nedozvěděli? A přitom se zrovna mezi nimi může skrývat kupující s vlivem zvláštní obliby, který mohl přinést prodávajícímu i vyšší cenu, nebo rychlejší jednání.
Neveřejný prodej není vhodný u každé nemovitosti, a pokud se pro něj prodávající z určitých důvodů rozhodne, důležitá je i správnost provedení. A pak už je to primárně na obchodních dovednostech realitního zprostředkovatele.