Změny u nájemních smluv

Vláda má v plánu omezit uzavírání nájemních smluv na dobu kratší než 3 roky. Omezení by mělo být tzv. „dvakrát a dost“! V praxi to znamená, že první dvě nájemní smlouvy po sobě mohou být např. na rok, či na dva roky, ale třetí nájemní smlouva a každá další by měla být uzavřena minimálně na dobu 3 let. Cílem tedy není nájemní smlouvy na dobu určitou úplně „vyhubit“, ale omezit.

Jsem toho názoru, a možná se na mě budou nájemníci zlobit, že vlastník nemovitosti má mít možnost rozhodnout si o tom, koho ve vlastní nemovitosti chce, nebo nechce, a jak dlouho. Chápu, že ne každý má finance na to, aby si mohl pořídit vlastní bydlení, a proto chtějí nájemníci více jistoty. Dle mého názoru je potřeba se na to dívat tak, že pronájem prostě určitou míru nejistoty obnáší, a s tím do toho jako nájemník jdu, protože jsem se rozhodl, nebo jsem nucen bydlet v nájemním bydlení, a můj majetek to prostě není.

Tato navrhovaná úprava má sice zlepšit pozici nájemníků, ale v praxi se docílí spíše opaku. V první řadě se spousta majitelů investičních bytů rozhodne nemovitosti radši prodat, než aby byli takto omezováni a řešili například tři roky problematického nájemce. Zároveň spousta potenciálních investorů, která o investičních nemovitostech teprve přemýšlí, svůj záměr raději nezrealizují, a upustí od této myšlenky. Tyto dva body způsobí jedno velké negativum pro nájemníky – klesne nabídka nájemního bydlení, tudíž stoupne poptávka a spolu s ní logicky stoupnou i ceny pronájmů. Zároveň se teoretická výhoda jistoty dlouhodobého pronájmu pro nájemníky otočí v nevýhodu v okamžik, kdy přijde na třetí prodloužení nájemní smlouvy. Spousta majitelů se kvůli nejistotě rozhodne smlouvu do třetice raději vůbec neuzavřít a najde si raději nové nájemce. Když první smlouvu uzavřou s nájemníky například na rok, druhou na dva roky, tak po třech letech bydlení majitelé raději nájemní vztah ukončí, a nabídnou jej novému nájemci. Neztratí tak možnost vystěhovat případného problémového nájemníka již po roce, či dvou letech. A poctiví a seriózní nájemníci naopak mohou zbytečně předčasně končit v nájmu i přes to, že by rádi bydleli v nemovitosti dále.

Uváděné výhody s plánovanými změnami jsou výhodami pro nájemníky opravdu jen zdánlivé. Z mého pohledu by se měla nájemní legislativa ponechat tak, jak aktuálně je. Obě strany jsou na roční, či dvouleté smlouvy již zvyklé, a ke zlepšení nájemního vztahu mezi pronajímateli a nájemníky stejně ani u tříletých smluv nedojde, nebudou-li obě strany na „stejné vlně“.

Vláda zároveň uvažuje o legislativní možnosti zrychlení procesu vystěhování nájemníků. Tím chce dát možnost vlastníkům nemovitostí rychleji reagovat na neplatícího a problematického nájemníka. Nicméně možnost řízeného rychlého vystěhování nájemníka je zatím opravdu jen „v plenkách“ a není legislativně tak jednoduše uchopitelná. Osobně si zatím nedovedu představit, že by česká legislativa skutečně byla schopna dát pronajímatelům pravomoc skutečně rychle reagovat okamžitým vystěhováním problematické osoby. Co přesně, v jakém rozsahu a jestli vůbec budou vládou skutečně tyto zásadní změny v oblasti nájemních vztahů schváleny, na to si ještě musíme počkat.