Prvky moderního bydlení

Pod slovem „moderní“ si lze představit něco, co jde takzvaně s dobou. A to jak vzhledově, tak i funkčně. Jen hrstka dnes stavěných novostaveb splňuje ještě i třetí pilíř, kterým je nadčasovost. V historii můžeme označit za moderní a nadčasové bydlení x staveb, z nichž tou nejznámější je pravděpodobně Vila Tugendhat v Brně.

Dnešní trend stavění novostaveb se začíná ubírat trochu jinou cestou, než doposud. Developeři začínají být obecně tlačeni tím, že je vyžadováno stavět novostavby v energetické náročnosti nejhůře v kategorii „B“, tzn. buď „A“ nebo „B“. Rovněž je kladen důraz na například počet toalet dle velikosti nemovitosti, způsob větrání (pouhé průvětrníky, či rekuperace), venkovní žaluzie na oknech, atd. Všechny tyto prvky lze označit jako prvky moderního bydlení.

Ačkoli díky energetické náročnosti budovy v kategorii „A“, nebo „B“, mohou žadatelé o hypoteční úvěr při koupi takové nemovitosti získat slevu na úrokové sazbě od v tuto chvíli již relativně velkého množství bank, nelze říci, že díky menší energetické náročnosti budou mít kupující nižší náklady s touto nemovitostí. V první řadě je zcela jasné, že čím modernější prvky u novostaveb, tím vyšší cena se promítne do nabídkové ceny pro zájemce o koupi. Developer má dvě možnosti. Buď bude mít nižší marži, a nebo jednoduše promítne vyšší náklady na výstavbu do koncové ceny pro finální spotřebitele. Nemusíme dlouho hádat, jakou cestu si developeři zvolí. Jistě nebudou chtít mít menší zisk. Takže slevu z úrokové sazby kupující možná dostane, ale také bude kupovat jeden z nejdražších segmentů na trhu. Výše uvedené souvisí s finančními rozdíly v okamžiku nákupu nemovitosti, ale jak je tomu z dlouhodobého hlediska?

Obecně vzato je moderní a dle energetické náročnosti úsporné bydlení považováno za skutečně úsporné. Tzn. že přes pořizovací cenu na začátku při nákupu nemovitosti se lze domnívat, že v čase (díky nižším nákladům za energie) se vyšší pořizovací cena majiteli nemovitosti vrátí v podobě nízkých nákladů za vytápění, vodu, elektřinu, apod. Smutná skutečnost je, že to tak vůbec být nemusí. Moderní technologie jsou fajn, nicméně málokdo uvažuje s tím, že každá technologie má určitou životnost. A když si promítneme skutečnost, jak kvalitní se v dnešní době věci různého typu vyrábí (od elektroniky přes stavební materiály až po naprosto běžné provozní věci), je více než pravděpodobné, že v řádech několika let dojde k nutnosti řešit opravu, nebo dokonce výměnu takového zařízení. V dnešní době se nelze spoléhat na to, že nám budou věci složit dvacet/třicet let, či déle, jako tomu bývalo dříve. A chtě nechtě moderní technologie patří do segmentu celkem „drahé srandy“ ve chvíli, kdy přestanou fungovat. Například taková centrální rekuperace v bytovém domě obnáší náklady za stovky tisíc, jakmile se centrální jednotka rozbije. Bohužel si tyto aspekty málo kdo uvědomuje. Často tak ve finále může být nákladnější moderní a „chytrá“ novostavba, než „hloupý“ a jednoduchý panelák, či starý činžovní dům. Navíc u nově vzniklých společenství nejsou lidé zvyklí výrazně více spořit do fondu oprav, protože přeci bydlí ve zcela novém. Zatím u nás převládá zvyklost, že cokoli nového, musí bez jakéhokoli zásahu vydržet roky. Bohužel je opak pravdou.

Cílem tohoto článku rozhodně není „hanit“ novostavby a developery, nebo odrazovat kupující od kupování novostaveb. Cílem je alespoň trochu „rozkrýt“ zákulisí výhodnosti a nevýhodnosti při koupi nového moderního bydlení a starého již lety „zajetého“. Pořád se budou prodávat jak novostavby, tak i starší nemovitosti. Jde spíše o to, že ne každý si bude moci z dlouhodobého hlediska novostavbu dovolit, byť by měla být vlastně nejúspornější.