Předání a převzetí nemovitosti

Za nejdůležitější krok při koupi/prodeji, či pronájmu nemovitosti, je zpravidla považován oboustranný souhlas se zněním smluv a jejich následný podpis. Netvrdím, že se nejedná o nejdůležitější krok, ale neméně důležitým krokem, který je bohužel často upozaďován a někdy dokonce vyloženě podceněn, je předání a převzetí nemovitosti.

Zpravidla při navrhování smluvních podmínek jsou jak kupující a prodávající, tak i nájemci a pronajímatelé, ve střehu na 150%. Přece jen obava z toho, co budou podepisovat, respektive k čemu se závazně upíšou, je veliká. A mnohdy se u této fáze časově a energeticky vyčerpají natolik, že pak už si velké procento z nich řekne: „Mám to za sebou a teď už JEN předání/převzetí nemovitosti.“ Jenže předání, či převzetí nemovitosti by nemělo být JEN předání, či JEN převzetí.

Pro předání a převzetí nemovitosti slouží předávací protokol. Na to už je 99% populace zvyklá. Ale není předávací protokol jako předávací protokol, tudíž velmi záleží, jak je koncipován a co je jeho obsahem. Většinou je v předávacím protokolu uvedena strana, která nemovitost předává a strana, která nemovitost přebírá. Dále jaká nemovitost je předmětem předání a převzetí, kolik se předává klíčů a od jakých dveří a správně by měl obsahovat i zapsání stavu měřidel (voda, teplo, elektřina, plyn). Je-li nemovitost vybavena, mělo by být vybavení rovněž uvedeno. Nestačí však jen napsat, že předmětem předání/převzetí je vybavená kuchyň. Jak je z „vybavené“ kuchyně poznatelné, co všechno předávající předal a přebírající převzal? Byla součástí vybavení kuchyně i myčka? Lednice? Mrazák? Nebo snad kompletně nádobí? Bude-li se něco dít a vznikne-li z jedné nebo druhé strany po předání nějaký problém týkající se stavu, funkčnosti a vybavení nemovitosti, jak bude jedna, či druhá strana dokazovat, že výchozí stav při předání/převzetí byl jiný, než je nyní tvrzeno druhou stranou. V praxi jsem se již setkala i s tím, že není vůbec od věci mít u spotřebičů a vybavení uvedeny i názvy výrobců. Lednice může být jak za 8.000,- Kč, tak i za 25.000,- Kč. A protože jsou někteří lidé skutečně vynalézaví, již jsem slyšela i příběh klientů, v jejichž rodině se příbuzným stalo to, že nájemník všechny relativně drahé spotřebiče vyměnil za levné ošuntělé věci, kterým zbývalo pár měsíců „života“. A přesně proto je jednou z nejdůležitějších věcí při předávání a přebírání nemovitosti FOTODOKUMENTACE ze dne předání. Na tu se bohužel ve většině případech nemyslí. Mohu-li alespoň trochu poradit, tak i na fotografie je třeba dát si pozor. Prostorová fotografie, jež zabírá skoro celý pokoj, je určitě fajn (dá vám přehled o celkovém vybavení v dané místnosti), ale je potřeba vyfotit vybavení i z takové vzdálenosti, aby byl při případné konfrontaci prokazatelný dříve neponičený stav. Zároveň je třeba si uvědomit, že vybavením není jen nábytek, ale rovněž dveře, podlahy, okna, a další pevné součásti nemovitosti, které při svém poškození mohou znamenat mnohem vyšší náklady, než poničený nábytek.

Není-li vše poctivě rozepsáno a zaznamenáno, vznikne tak zbytečně problém v podobě tvrzení proti tvrzení. Bez „důkazního materiálu“ je těžké uplatňovat náhradu, nebo se naopak adekvátně bránit, že uplatňovaná náhrada není oprávněná. Nevypínejte motory po podpisu smluv a předání a převzetí nemovitosti věnujte minimálně stejně tolik energie, jako dohodě podmínek ve smlouvách.