Často se setkávám s dotazy klientů ohledně nedodržování sjednaných smluvních podmínek. Spíše, než u prodeje a koupě nemovitostí, se tyto dotazy objevují ze strany pronajímatele, či nájemníka. Přece jen u prodeje a koupě nemovitosti bývá nedodržení podmínek kupujícím, nebo prodávajícím pokutované, a málo kdo má ve znění kupních smluv (či dohod o převodu družstevního podílu) „něco“, co zákon neumožňuje, respektive, co zákon zakazuje. Spíše než u prodejů mají tendenci sjednat si individuální smluvní podmínky pronajímatelé a nájemci u pronájmu za účelem bydlením. Jenže…
Je více, než dobré vědět, že i když si s nájemníkem pronajímatel sjedná jinou dohodu, než jak vztah mezi pronajímatelem a nájemcem upravuje zákon, bude nájemník stejně dále ve výhodě. Jednoduše řečeno, nájemník není povinen dodržovat individuální dohodu s pronajímatelem, i když s touto individuální dohodou souhlasil a výslovně ji potvrdil svým podpisem. Např. pokud si pronajímatel nepřeje, aby měl nájemník v pronajatém bytě jakékoli zvíře, a nájemník toto svým podpisem akceptuje, ve chvíli, kdy si zvíře bez souhlasu majitele pořídí, porušil sice dohodu, ale zákon nikoli. Naopak zákon definuje, že pronajímatel nemůže zakázat nájemníkovi mít v pronajaté nemovitosti zvíře. Protože původní individuální smluvní dohoda byla ve své podstatě protizákonná (i přes to, že s ní nájemník souhlasil), pronajímatel nemůže dát nájemníkovi výpověď z nájmu. Jediné, jak se může bránit, je počkat do konce stávající nájemní smlouvy a dále ji již neprodloužit (pokud je uzavřená na dobu určitou). A v tomto ohledu opětovně apeluji na vlastníky pronajímaných nemovitostí – vždy uzavírejte nájemní smlouvy pouze na dobu určitou a ideálně maximálně na dobu jednoho roku. Je dobré mít na paměti, že zákon má vždy navrch, a to i v případě, kdy nájemník písemně odsouhlasí „nezákonné“ podmínky pronájmu.