Každá nemovitost má svého kupce, nebo ne?

Rčení „každá nemovitost má svého kupce“ nemusí být v případě některých nemovitostí zcela pravdivé. Typickým příkladem jsou nemovitosti, které se nachází v lokalitě, která je v úpadku. U např. rodinného domu/bývalého vesnického stavení v obci, kde ubývá obyvatel a spolu s tím upadá i občanská vybavenost, se může stát, že právě taková nemovitost žádného kupce mít bohužel nebude. Jestliže se v místě zavírají obchody, školy, školky, svou činnost zavírají i drobní živnostníci, obyvatelé nepřibývají, ale naopak ubývají v důsledku odstěhování se, zpravidla se začne zhoršovat i četnost veřejné dopravy, pak mnohdy nepomůže prodeji ani velmi výrazně nízká prodejní cena. Ačkoli je to neuvěřitelné, i v dnešní době může mít nemovitost nulovou, respektive i „mínusovou“ hodnotu. Záporná hodnota nemovitosti vzniká přesně v okamžiku, kdy nemovitost svým způsobem nechce nikdo „ani zadarmo“, ale majitel nemovitosti musí platit minimálně každoroční daň z nemovitosti, i přes to, že jí nikdo nevyužívá. Stejně tak může mít nemovitost zápornou hodnotu z důvodu nutných nákladů na odstranění stávající zchátralé stavby, nebo je-li nemovitost/pozemek znehodnocen např. kontaminací chemikáliemi, atd.

Podobný osud mají například i administrativní budovy/komplexy na malých městech/obcích, ve kterých dříve fungovaly takové provozy, které jsou dnešní pokročilou dobou potlačeny. Typickým příkladem je pokrok ve výrobních technologiích, kde není již zapotřebí tak rozsáhlých areálů/budov, nebo pokud se spíše vyplatí postavit zcela novou budovu s novými technologiemi, než řešit pracnou a nákladnější rekonstrukci. Podobný osud mají i větší bankovní či pojišťovací domy, jejich velké pobočky již nejsou potřeba vzhledem k pokroku – možnost sjednat si spoustu záležitostí přes internet bez fyzické návštěvy banky, či pojišťovny. V lokalitách, kde je dobrá občanská vybavenost takové nemovitosti svého kupujícího zpravidla najdou. Je zde potenciál nemovitost přestavit a zřídit nový provoz – jiný podnikatelský záměr, který podnikatele uživí. Nicméně v obcích, kde je odliv obyvatel a tím pádem i odliv služeb, se najde jen stěží kupující, který bude chtít v takto neperspektivní lokalitě investovat do takových nemovitostí.

Zaměříme-li se v tuto chvíli na nemovitosti, které se nenachází v úplně nezajímavých lokalitách, tudíž nemovitosti, které by kupce měly mít, rozhoduje vždy využitelnost nemovitosti (z technického i právního hlediska) a v neposlední řadě cena. Nemovitost, u které se prodávající rozhodl nejít pod určitou cenovou hranici, i na úkor toho, že nemovitost neprodá, a raději si ji ponechá, než aby klesl pod „své minimum“, může být nemovitost za danou cenu neprodejná. Stejný osud může potkat i nemovitosti, které mají nějaké to „ale“. Typickým příkladem je prodej spoluvlastnického podílu na nemovitosti, nebo nemovitost, která má omezující věcné břemeno. Stejně na tom je i nemovitost, která je svými parametry špatně uchopitelná (např. pozemek v chráněné krajinné oblasti, příliš svažitý pozemek, pozemek v záplavové oblasti, pozemek nepravidelného a špatně uchopitelného tvaru – nelze na něm nic postavit, ani ho dobře užívat jiným způsobem, pozemek, přes který vede elektrické vedení, které by se muselo přeložit, jestli by to vůbec bylo realizovatelné, atd.).

Spousta nestandardních záležitostí je samozřejmě řešitelná, proto než nad takovou nemovitostí „zlomíte hůl“, vyhodnoťte si v rámci konzultace s odborníkem, zda se s tím opravdu nedá něco udělat, aby se z ní stala nemovitost prodatelná. V horším případě, kdy zjistíte, že váš majetek skutečně nemá na poli kupujících žádnou hodnotu, minimálně přestanete trávit čas jejím neustálým nabízením k prodeji, a začnete svůj čas a energii vkládat do něčeho smysluplnějšího.