Jen prodej bytu, či domu známému méně rizikový?

Prodáváte, nebo se chystáte prodat byt či dům, a nabízí se vám možnost, že vaši nemovitost odkoupí někdo z řad vašich známých, sousedů, kolegů z práce, apod.?

Spousta majitelů nemovitostí hledí na skutečnost, kdo bude po prodeji jejich nemovitost užívat. Tyto případy nastávají především u majitelů nemovitostí, kteří mají k danému místu silné citové vazby. Zpravidla jsou důvodem vzpomínky na dětství a dospívání, či období, kdy sami zde vychovali své děti, apod. Já se dnes a denně setkávám s klienty, kteří řeší otázku prodeje své nemovitosti, a vím, že téměř každá nemovitost je spjata s určitou životní etapou, či příběhem majitelů. Není vůbec snadné se od emocí oprostit. I z tohoto důvodu často dávají majitelé nemovitostí při prodeji přednost kupujícímu, kterého znají a mají o něm velmi dobré mínění. Prodat nemovitost někomu z řad známých není samozřejmě nic špatného, ale je důležité uvědomit si DVĚ zásadní věci.

Jednou z hlavních skutečností, které následně prodávající mohou litovat, je výše dosažené prodejní ceny. Chtě nechtě, pokud prodávající realizují prodej napřímo se svým známým bez toho, aniž by nabídli nemovitost k odkupu i široké veřejnosti (cizím lidem), nezjistí, zda jejich nabídková cena není např. podhodnocená. Zpravidla známí jsou přesně ti, kteří spoléhají na dosavadní dobré vztahy a svým způsobem se často přímo snaží využít známosti k dosažení co nejnižší kupní ceny.

Další neméně důležitá skutečnost, ke které v praxi při převodu nemovitosti mezi známými dochází, je vysoká míra důvěry. Ta bohužel způsobuje velmi často nízkou míru obezřetnosti. Přece jen se prodávající s kupujícím znají řadu let, bydlí vedle sebe celý život, jejich děti spolu vyrůstaly, atd…, tak nač zbytečné formality. Praxe bohužel ukazuje, že obezřetnosti není nejen nikdy dost, ale obzvláště to platí u známých a příbuzných. Ačkoli v dnešní době nelze realizovat převod nemovitosti na základě „dobrého slova“, i kupní smlouva může být jednou ze stran koncipována výhodně pouze pro jednu stranu.

Je krásné mít pěkné vzpomínky na „staré dobré časy“ spojené se známými, sousedy a dokonce i s příbuznými, ale každý prodávající by měl mít na paměti, že neprodává svému známému staré kolo, nebo hračky, které již jeho děti nevyužijí. Nemovitost je zpravidla to nejdražší a nejcennější, co člověk má (ve smyslu materiálním), a proto by k ní měl každý prodávající přistupovat s respektem do samého „konce“ jejího užívání. A to i v případě, kdy se o ni uchází kupující, kterého velmi dobře zná.