I osobní vlastnictví je regulované

Žijeme v kapitalismu, kde je soukromé vlastnictví běžnou záležitostí. Vlastník nemovitosti, která je v osobním vlastnictví (nikoli družstevním), může se svou nemovitostí nakládat dle libosti. Avšak neplatí to ve 100%.

I přes to, že se jedná o soukromý majetek, neznamená to, že není jeho majitel povinen chovat se určitým způsobem a že není ničím a nikým vymezován/omezován.

V první řadě je vlastník nemovitosti regulován Stanovami SVJ (společenství vlastníků jednotek). Důvod je jednoduchý. I přes to, že bytová jednotka je vymezená a je jen jeho, v ostatních případech není výlučný vlastník, ale spoluvlastník/podílový spoluvlastník. Týká se to společných prostor v domě (chodby, sklepní kóje, parkovací stání, a pozor – dokonce i balkony, terasy a předzahrádky!). U některých vyjmenovaných částí bytového domu je majitel bytové jednotky spoluvlastníkem, u jiných výlučným uživatelem. Ať tak, nebo onak, v obecném režimu platí, že každý vlastník vymezené bytové jednotky je spoluuživatelem bytového domu, a jeho práva dělat si „co chce“, končí tam, kde začíná svým počínáním omezovat ostatní vlastníky bytových jednotek. Je důležité nezapomínat na fakt, že každý vlastník bytové jednotky je součástí společenství, a společenství se skládá z x takových vlastníků. Jakékoli „soužití“ je nutné definovat určitými pravidly, a ty se stanovují tím, že se vymezí pomocí zákazů a povinností, které je nutné akceptovat všemi vlastníky. Toto je první pilíř, kterým je soukromý majetek vlastníka regulován. Značná část omezení plyne například z doby nočního klidu – zákaz hlučných činností jako je vrtání, apod. Některá SVJ mají zakázáno grilování na balkonech, terasách, atd., aby neobtěžovali kouřem a zápachem ostatní obyvatele domu.

Další okamžik, kdy je vlastník nemovitosti se svým vlastním soukromým majetkem regulován, je chvíle, kdy poskytne svou nemovitost jinému člověku za účelem bydlení. Vztah mezi vlastníkem, jež je v roli pronajímatele, a mezi uživatelem bytu, jež je v roli nájemce, není primárně upravován Stanovami SVJ, ale Občanským zákoníkem. Jakmile započne nájemní vztah, musí se majitel nemovitosti chovat podle zákonem stanovených podmínek. Nesmí zakázat nájemci chovat zvíře, nesmí zakázat nájemci nahlásit si do pronajaté nemovitosti trvalé bydliště. Zároveň majitel bytu nesmí libovolně vcházet do nemovitosti bez předběžného ohlášení nájemci. A pokud ano, může tak učinit opět jen v zákonem stanovených případech – např. podezření, že je nájemce v ohrožení života, nebo kdy se jedná o vstup do nemovitosti z důvodu zabránění škod na majetku, apod. Stejně tak nemůže majitel nemovitosti nájemci ze dne na den ukončit nájemní smlouvu a s okamžitou platností jej vystěhovat. Rovněž je majitel povinen uskladnit věci nájemce po určitou dobu, pokud nájemce nekomunikuje a je zjevné, že nemovitost opustil.

Zdánlivě můžeme mít dojem, že když jsme „pány domu“, tak se v souvislosti s nemovitostí můžeme chovat, jak chceme. Opak je pravdou! Nejen, že se nemůžeme chovat, jak se nám zachce, a nakládat s majetkem ve 100%, jak zrovna chceme, ale navíc nám z vlastnictví nemovitosti vyplývají ještě i určité povinnosti.