Spousta majitelů bytů, kteří své nemovitosti pronajímají, často „bojují“ s činnostmi a podmínkami, které si nepřejí, aby nájemce prováděl v jejich nemovitosti. Z logiky věci není divu, že si chtějí takovým způsobem zajistit nepoškození nemovitosti a pravidelné a včasné platby. Nicméně zákon hovoří jasně.
I přes to, že si majitel bytu často nepřeje, aby mu nájemce v nemovitosti kouřil, aby měl nájemce v nemovitosti zvíře, aby další místnosti v nemovitosti nepodnajímal dalším osobám (i když v nemovitosti sám nájemce bydlí), jedná se bohužel o protizákonné záležitosti. Ze zákona, má-li nájemce platnou nájemní smlouvu s majitelem nemovitosti, nesmí majitel nájemce omezovat zákazy kouření, zákazy chování zvířat a dokonce nesmí nájemci zakázat ani podnájem dalších osob, pokud se v nemovitosti nájemce trvale zdržuje a bydlí tam (za předpokladu, že není překročen limit počtu osob v nemovitosti z hygienických důvodů). Stejně tak nelze nájemci zakázat ani možnost nahlásit si na základě platné nájemní smlouvy trvalé bydliště. A to ani v případě, kdy nájemce podniká jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná), tudíž v pronajaté nemovitosti má automaticky s trvalým bydlištěm i místo podnikání.
A ještě jeden důležitý bod na závěr. I pokud by si pronajímatel s nájemcem uzavřeli v nájemní smlouvě individuální podmínky (např. že nájemník výslovně souhlasí a akceptuje zákaz chování zvířat, kouření v interiéru, atd.), je důležité mít na paměti, že zákon má vždy přednost. To znamená, že i přes dobrovolný podpis nájemce se může nájemce vždy odvolat na zákon a bohužel BUDE v právu. Tudíž porušení takto individuálně dohodnutých nájemních podmínek není nikdy důvodem k výpovědi ze strany pronajímatele. Ačkoli nájemce podepsal cokoli, vždycky má přednost zákon.